Praha

Národní obrození 1820-1845

Empír a první proměny Prahy (1820 - 1845)

V následujících 25 letech se toho již udělalo podstatně více a Praha se začala poprvé trochu měnit. Především díky dláždění ulic, zřizování chodníků a intenzivnějšímu čištění ulic (místo trestanců již metaři). Došlo i na další stavební úpravy a stavby ve stylu empíru - moderní budovy v novém stylu nahrazující zastaralé barokní, a ke zlepšení dopravy. Bourány byly především kašny stojící uprostřed ulic a bránící dopravě.

Postavena byla dlážděná silnice z Klárova na Hrad a v letech 1819-23 byl na promenádě Aleje postaven kostela sv. Kříže. Došlo i na budování první kanalizace pro první domy, neboť situace již byla opravdu neúnosná (vybudována byla v letech 1816-28 na Malé Straně v délce 44 km)V stejné době (1827-31) byl postaven i první činžovní dům - Platýz na Nových alejích (Národní třídě). Kostel Panny Marie u Hybernů a hybernský klášter se přestavuje. Koňský trh byl uzavřen v roce 1836 Koňskou branou (Nobilou). Rok předtím nahradily malované názvy ulic na omítkách domů plechové cedule, rok poté byla ve stylu empíru přestavěna také Koňská (Prašná) brána a v roce 1840 byla v empírovém stylu otevřena také první Občanská plovárna pod Letnou. Začala i rekonstrukce a budování nového veřejného olejového osvětlení, které bylo v žalostném stavu.

K významnějším stavebním úpravám došlo v roce 1841 na Vltavě. V roce 1839-41 byla realizována stavba druhého mostu přes Vltavu (Řetězový z Národní třídy na Újezd a nově vznikající Smíchov). Vybudováno bylo nábřeží od Řetězového mostu ke Staroměstským mlýnům na pravém břehu, upraveny Vltavské ostrovy (Bravířský ostrov přejmenován na Žofínský). Změn se dočkalo i Staroměstské náměstí. Zbourána byla stará budova radnice, aby se začalo s výstavbou nové v novogotickém stylu. Tato stavba byla ale natolik kontraverzní, že byla dokončena až novým architektem v roce 1848.

Další velkými stavebními proměnami už Praha v této době neprošla, navíc v roce 1845 bylo Staré město postiženo rozsáhlou povodní. Do té doby se však změnil nevyhovující a těsný půdorys města. Na místech zrušených farních hřbitovů vznikají nová náměstíčka a zelené plochy (kromě toho, že se otevírají veřejnosti dříve nepřístupné soukromé rekreační zahrady).

Vedle dláždění ulic a empírové výstavby se však zlepšila i doprava a poštovní služby. Pošta byla rozšiřována o malé pobočky a zavedeny byly poštovní schránky. V roce 1821 bylo vydáno povolení plavební dopravy po Vltavě pro velkoobchodníky a o čtyři roky později byl ve veřejné dopravě vydán první jízdní řád pro fiakry. Během let 1828-33 byla po vzoru Linecké dráhy postavena u Prahy koňka pro přepravu dříví z křivoklátských lesů. Nákladní dopravu obstarávaly městské, zemské, nájemné formany a židovští povozníci. V osobní dopravě se ještě dlouho chodilo pěšky. Jen šlechta, vysocí úředníci a nejbohatší měšťané měli svoje kočáry. Příměstskou dopravu obstarávaly soukromé a poštovní dostavníky (50 čísel s konečnou v zájezdních hostincích). Na delších meziměstských a mezinárodních spojích pak jezdily poštovní dostavníky, a to již od roku 1750 (rychlíky zvládly cestu do Vídně za za 37 hodin).

Až rok 1843 přinesl vyhlídky na levnější, opravdu hromadnou dopravu. Objevily se totiž první omnibusy (pérované kočáry pro 10-12 osob). Oblibu si ale nezískali - chudí chodili dál pěšky a ti bohatší pokládali za jízdu takovou "hromadnou" dopravou s dalšími lidmi za ponižující a používali raději fiakry, plnící funkci dnešních taxíků. Významný zlom však zaznamenala říční doprava - v roce 1841 byl uveden do provozu první parník (Bohemia) pro osobní dopravu. Později podnikali lidé z okolních osad a obcí (Karlín, Nusle, Smíchov, Trója, Šárka, Holešovice, Bubeneč, Vršovice, Košíře...) časté vycházky do Prahy (pěšky nebo dostavníkem), spojené s návštěvou zájezdních hostinců, kde bylo možné se levně ubytovat i najíst a kde měli dostavníky konečnou. Velmi oblíbené byly v 18. století i výlety parníkem po Vltavě.

Infrastruktura se zlepšovala i v osvětlení ulic. Do této doby byla totiž prakticky celá Praha v noci ponořena do tmy. Pouze nárožní domy byly od 16. století osvětleny ohněmi ve smolných věncích v železných koších. Až od roku 1723 bylo olejové osvětlení zavedeno na Královské cestě prvními 120 lampamy. V této době je jich již kolem 1300. Od roku 1847 pak na veřejných prostranstvích olejové lampy nahrazují plynové a v parcích a domácnostech petrolejové. O rozvěcování a zhášení lamp se starají lampáři. K celkové plynofikaci dochází ale až o dvacet let později s rozvojem průmyslu.