Občanská společnost a kapitalismus 1845-1870
Počátky občanské společnosti
Jestliže stavba druhého mostu přes Vltavu byla první vlašťovkou modernější dopravy ve městě, další zlepšení v následujícím období na sebe nenechala dlouho čekat. Tím nejdůležitějším a vpravdě revolučním počinem bylo v roce 1845 spojení Prahy s Vídní parními vlaky. A změna to byla skutečně nevídaná, neznamenala jen revoluci v dopravě. Lepší dopravní spojení a pád absolutismu v revolučním roce 1848 přinesly výrazné oživení v politickém, společenském a kulturním rozvoji (Petřín byl od roku 1846 otevřen pro veřejnost).
Začínalo se více cestovat, což přineslo omezení cenzury, lidé se stěhují do Prahy a její počet obyvatel dále rychle roste (Praha se stává se svými 157 tisíci obyvateli třetím největším městem monarchie po Vídni a Budapešti - 40% obyvatel Prahy tvoří Němci). Hlavním nádražím bylo Hybernské (Masarykovo), které se dva roky po svém otevření mohlo pochlubit i první telegrafní ústřednou v Praze, což byla rarita. Ovšem již rok po zahájení vlakové dopravy byla zahájena stavba dráhy z Prahy dále do Drážďan. Během tří let byl vybudován Karlínský viadukt až na Štvanici a Bubny. V městské dopravě byly až do poloviny 70. let nejoblíbenější drožky pro dvě osoby, většinou se ale chodilo pěšky, navíc Praha se až do 60. let nijak výrazně nerozšířila, pouze hustota obyvatel se výrazně zvýšila. V roce 1850 byl Josefov (bývalé židovské Ghetto) jako první předměstí připojen ku Praze.
Počátky kapitalismu a rozvoj průmyslu (60. léta)
To byly tedy zásadní okolnosti, které se staly základem pro nově vznikající občanskou společnost a kapitalistické hospodářství. Jestliže si Praha až do této doby udržovala svůj barokní ráz obohacenými empírovými stavbami, nyní už nemůže odolávat zvýšenému tlaku rostoucího průmyslu, který se začíná rodit. Vznikají první podniky, továrny, rozběhl se stavební ruch, za Prahou vyrůstají pomalu, ale jistě první průmyslová předměstí... Místní výroba a řemeslníci se tak pomalu začíná koncentrovat do velkých továren a podniků, které přebírají produkci drobných živnostníků a podnikatelů. (Všimněte si jak začíná kapitalismus - tento trend přebírání proukce od drobných podnikatelů k větším, které se zase spojují ve větší nadnárodní koncerny a trh se globalizuje, stále pokračuje a místní výroba ustupuje).
Navíc bylo nutně akutně třeba řešit zaostalou a nedostačující infrastrukturu města. Praha trpěla celých dvacet let i nedostatkem svítiplynu, fungovala pouze jediná plynárna v Karlíně, což bránilo i další výstavbě veřejného osvětlení (napojeny byly v roce 1847 jen hlavní třídy Starého a Nového města).
Výraznější stavební změny ale přišly až v letech 1861-75, kdy vedoucí úlohu získala česká buržoazie, národní a vlastenecký společenský, politický a kulturní život, tlak vídeňského centralismu byl na ústupu a byla obnovena městská samospráva. Praha se po dlouhé době znovu pomalu stává střediskem kulturního života země. Prestižní stavbou bylo zejména Prozatimní divadlo, které bylo otevřeno postaveno během let 1853-62. Na jeho místech pak bylo během let 1868-81 postaveno Národní divadlo a po požáru obnoveno o dva roky později.
Neexistuje však dosud žádná sociální síť, nově se rodící kapitalismus zvyšuje napětí mezi buržoazií a dělnictvem, které si v Praze zakládá svoji stranu. Dochází k výstavbě dalších nádraží (Smíchov, Františka Josefa I. a Těšnov). V roce 1865 byla založena Pražská paroplavební společnost a rekreační plavby se staly velmi oblíbenou zábavou Pražanů. K prvním výrazným změnám došlo však i přímo na Vltavě. Jednak se v roce následujícím postavila silnice pod Letnou (kde byly roku 1862 založeny parky) a v souvislosti s tím o dva roky později byl dán do provozu třetí most přes Vltavu - Františka Josefa I. z Revoluční na Letenské nábřeží (v letech 1949-51 byl nahrazen Švermovým mostem). V roce 1868 bylo postaveno Alšovo a Dvořákovo nábřeží, o rok později je na místě pozdějšího Mánesova mostu postavena Železná lávka a další rok železniční most u Vyšehradu.
Prudký průmyslový rozvoj, kapitalismus, honba za ziskem však přináší i své stinné stránky. Praha se rychle modernizuje, napětí v rodící se občanské společnosti roste, dochází k úpadku mravních a kulturních hodnot. To se silně odráží i na stavebních proměnách města. Na jeho vzhled, výtvarnou a urbanistickou tvář a stavební hodnoty se prakticky nebere ohled. Na základě plošných projektů se začíná s demolicemi starých hodnotných staveb a památek a namísto nich se staví činžovní a často nevzhledné jednoduché empírové domy. Bohužel o těchto projektech nerozhodují odborníci, ale laici městské samosprávy.
Nové stavby se nevhodně začleňují do staré zástavby, nové ulice a čtvrtě se budují podle jednoduchých šablon a libovůle ziskuchtivých kapitalistů, kteří získali vysoké posty v samosprávných orgánech města. Ti rozhodují jedině na základě svých zájmů. Nic na tom nemění ani nový stavební sloh ve stylu novoromantismu, neboť skutečně hodnotných staveb bylo v tomto stylu postaveno jen málo.
V důsledku stále hustší zástavby se v Praze se roku 1868 zavádí nové číslování domů. Vedle starších červených popisných čísel z roku 1771 podle doby výstavby domu se zavádí i modrá čísla orientační podle pořadí domu.
V praze je uvedena do provozu koňská tramvaj (od roku 1875).
Pokračovat