Praha

Průmyslová revoluce 1870-1895

Průmyslová revoluce a novoromantismus

Poslední tři desetiletí 19. století se stala ve znamení opravdového stavebního rozmachu. Éra empíru skončila a vše se začalo stavět nebo přestavovat ve stylu novoromantismu, který napodoboval především gotiku a renesanci. Začala tak výstavba nové Prahy, respektive jejího centra tak, jak jej známe dnes. V novorenesančním stylu máme např. Národní divadlo, Rudolfinum (1876-84), Národní muzeum, Uměleckoprůmyslové muzeum, nádraží Fr. Josefa I. (dnes hlavní), Městská spořitelna aj. a v novogotickém stylu je to např. dostavba katedrály Sv. Víta, přestavba Prašné brány, Mostecké věže, věže kostelů na Vyšehradě, výstavba nových kostelů na náměstí Míru na Vinohradech, na Strossmayerově náměstí v Holešovicích atd. Přes neodborné architektonické zásahy se podstatně lepšila také infrastruktura města.

V roce 1870 byla vybudována nová plynárna na Žižkově, což pomohlo konečně k rozšiřování veřejného osvětlení. Ani to však nestačí a město později kupuje plynárnu na Smíchově.

Přestavba středověké Prahy (70. - 80. léta)

Praha žije ve znamení stavebního ruchu a na prahu převratných změn. Je to vidět i přímo na ulicích. Přestože v nich ještě v roce 1872 najdeme hodně kašen (51 kamenných a 24 dřevěných), začínají se předlážďovat novou dlažbou ze žulových kostek - nejdříve v roce 1874 Kolovratská třída a Ovocná ulice (Příkopy - 28. Října).

Následují rok je započato s regulací Vltavy a s výstavbou vysokých břehů od Smetanova nábřeží po Podskalí. A jde o náročnou stavbu, která se táhne celých 35 let, než je v roce 1910 dokončena. Mizí při ní jezy, menší ostrovy a také vodní mlýny (zůstala nám jen Čertovka a Staroměstské mlýny). Povodí Vltavy zcela mění svojí tvář, přírodní mírné svahy se mění na vysoká kamenná koryta nad nimiž po jejich dokončení vznikají nábřeží s prvními činžovními secesními domy na konci století. Realizována je stavba čtvrtého mostu přes Vltavu - Palackého mostu mezi Novým městem a Smíchovem (1876-78) s vysoce hodnotnými plastikami J. V. Myslbeka.

Na Václavském náměstí jsou během let 1875-80 definitivně rušeny trhy, zbourány jsou jeho sochy, je také nově předlážděno a je zde vysázeno lipové stromořadí. Centrum společenského života se ze Staroměstského náměstí přesouvá sem a Václavské náměstí se stává hlavní dopravní tepnou s novým plynovým osvětlením a koňkou. V roce 1889 nová budova Národního muzea nahrazuje Koňskou bránu, stromořadí je přesazeno na okraje chodníků, elektrické obloukové lampy nahrazují plynové a elektrická tramvaj koňku. Po obou stranách náměstí vznikají nové moderní paláce, které postupně nahrazují staré nízké barokní a renesanční domy.

Začátek výstavby předměstí nové Prahy

Současně s výstavbou nábřeží probíhá ve stejné době i postupná demolice velkých a masivních barokních hradeb kolem Prahy (dodnes zůstaly jen její zbytky na Vyšehradě). To umožňuje lepší spojení s obcemi za bývalými hradbami města - za Újezdskou branou se už nerozvíjí jen Smíchov, ale rodí se i další předměstí. Za Koňskou branou se staví další nová předměstí - Žižkov a Vinohrady. Také v případě jejich výstavby rozhodovali jen majetnické zájmy podnikatelů ve správních radách. Jejich výstavba probíhala nahodile, bez ohledu na terén a architektoniku původních prostor. Zvlášť špatně dopadl Žižkov, označovaný za nové ghetto, nikoliv však židů, ale dělníků. Jeho prostor by zcela nahodile zastavěn stěsnanými bloky nevkusných pavlačových domů a činžáků (něco podobného jako pozdější panelová komunistická sídliště).

Lépe než výstavba Vinohrad a zvláště zpackaného Žižkova dopadl Smíchov, který byl zvl. ve své severní části spojující jej s Prahou vybudován s mnohem větší pečlivostí a uměleckým citem. Zde je také postaven nejkrásnější kostel století - bazilika sv. Václava a celé sídliště novorenesančních domů na novém nábřeží, novogotický kostel Srdce Páně a novorománský kostel sv. Gabriela. Zvláště po vybudování železného mostu na Bubny a Holešovice v roce 1869 se průmysl rozvíjí také zde. Hromadně se začíná zastavovat však až po roce 1891, kdy zde bylo vybudováno pro Zemskou výstavu Výstaviště a jižní svah nad Vltavou byl sadově upraven.

Doprava

Určitý posun zaznamenává i městská doprava, která se poprvé stává skutečně hromadnou, neboť do té doby běžní Pražané chodili buď pěšky nebo jezdili drožkami. Po nepříliš úspěšných koňských autobusech (omnibusech) je v roce 1875 dána do provozu populárnější koňská tramvaj, které je nahrazuje. A není divu, přece jen občanská společnost již byla realitou a kastovní rozdíly a předsudky už nebyly takové a tak se ani úředníci nestyděli jezdit tramvají. (Nutno ale dodat, že byla zavedena až s velkým zpožděním, tedy v době kdy již jiná světová velkoměsta na západě zaváděla tramvaje elektrické).

První trasa byla Poříčská brána - Příkopy - Ferdinadova (Národní) třída - Újezd a od následujícího roku až na Smíchovské nádraží (jízda v místě Řetězového mostu byla pro jeho nezpůsobilost přerušena, tramvaj dále jezdila až od levého břehu). Teprve za další dva roky přibývaly další trasy a budovaly se dvojkolejné. Životní tep města se stále zrychluje, na dopravu jsou kladeny stále větší nároky. Budují se proto nové komunikace, uvolňují se náměstí, rozšiřují se a vyrovnávají ulice, jsou zaváděny nové spoje, zvl. dálkové, vznikají nová nádraží - Západní (1861), Fr. Josefa (1870) a Severozápadní (1875).