Praha

Zárodek velkoměsta 1895-1920

Praha na přelomu 19. a 20. století

Koncem století se ve hromadném staveništi Prahy rodí nové město, které do značné míry změnilo panoráma původní staré Prahy. Staré historické jádro sevřené do formy drobných domů s gotickými a barokními věžemi náhle obklopil věnec předměstí se šedivou masou vysokých činžáků. Tok Vltavy byl sevřen do vysokých nábřeží a přeťat novými mosty... Na začátku 20. století Velká Praha srůstá v jeden ekonomický celek (historické město a Karlín, Žižkov, Vinohrady, Smíchov, Bubeneč, Letná, Holešovice-Bubny). Kromě toho území Prahy tvoří i nesouvisle osídlené periferie, které osidlují zejména dělníci a chudší vrstvy.

Projekt Velké Prahy

Projekt Velké Prahy konečně získává konkrétnější obrysy. V dalších letech projevily zájem o připojení například Dejvice a Košíře, ale to by bez připojení bližších měst bylo nereálné. Roku 1897 Praha opět vyzvala k jednání Karlín, Žižkov, Královské Vinohrady a Smíchov. Ty utvořily koalici a požadovaly zachování autonomie v rámci Prahy, zachování výše činžovní a potravní daně a odmítly, aby k Praze byly připojovány obce, které s ní nesousedí. Praha na tyto požadavky nepřistoupila, takže byla připojena jen Libeň (1901).

Začátkem 20. století opět vstoupily do jednání Smíchov, Žižkov a Nusle. V letech 1907 a 1908 schválil pražský sbor obecních starších (rada města) připojení šesti obcí. Rozhodnutí však podléhalo schválení Zemským sněmem, a ten byl paralyzován spory mezi Čechy a Němci. V letech 1910–1914 připojení předměstí zablokovala okresní zastupitelstva a válka jednání přerušila. Až do vzniku samostatného státu však Praha zůstala vedle Vídně jen provinčním městem, což ji sice stále poznamenávalo, stala se ale opravdovým centrem Českého hospodářského, politického, společenského a kulturního života...

Rozdělení Prahy

V realizaci projektu Velké Prahy však došlo až po válce v roce 1922. Do té doby se změnilo rozdělení Prahy pouze takto: roku 1784 vzniká Královské hlavní město Praha spojením Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan (Praha I až IV), v roce 1850 byl připojen Josefov (Praha V) a až v roce 1883 Vyšehrad (Praha VI), 1884 Holešovice-Bubny (Praha VII) a roku 1901 Libeň (Praha VIII). Prahu tvořilo dosud jen tyto části v osmi radách (obvodech).

Rozvoj předměstí na přelomu století

Prudkým rozvojem procházejí v letech 1893-1911 zejména předměstí Vinohrady a Žižkov, kde se také staví nové a vkusnější secesní činžovní domy s veškerou vybaveností, včetně elektrických výtahů. Žižkov se tak stává nejen čtvrtí chudých dělníků, ale i bohémů a nočního života. Dvou až třípokojové byty vybavené elektřinou, ústředním topením, plynem, s předsíní, koupelnou a splachovacím záchodem znamenají už skutečný komfort (dovolit si je však může zpočátku jen vyšší třída). Později moderním činžákům ustupují v bydlení i staré pavlačové domy, které se demolují.

Na Vinohradech je postavena radnice, Národní dům, Městské divadlo a novogotický chrám sv. Ludmily (nám. Míru se zde stává centrem), na Žižkově kostel sv. Prokopa - oba arch. Josefem Mockerem. Zatímco Žižkov je jakýmsi ghettem dělníků, Vinohrady jsou typickou čtvrtí měšťáků. Jsou zde postupně zastavovány poslední volné plochy, Vinohrady tak již tvoří kompaktní celek, který zcela srůstá z Prahou. Průmysl se zase soustředí v Holešovicích, Libni a Vysočanech, kde vznikají největší závody a továrny. Kolem nich se pak budují nová sídliště složená z boků činžáků, dělnických kolonií i vilových částí.