Rokoko 1750 - 1785
Vraťme se ale na počátek, jak vypadala Praha v době počátků cestovního ruchu v polovině 18. století, kdy v Evropě rostl zájem bohatých a vzdělaných měšťanů poznávat cizí země a vzdělávat se... Díky nesmírnému bohatství památek začala i přes svůj neutěšený stav rychle přitahovat pozornost prvních návštěvníků a obdivovatelů z okolních i vzdálených zemí. Ale nejen svými památkami od románských staveb až po barokní, ale i svoji polohou, přírodou, nádherně členitým přírodním terénem a romantickou až dekorativní malebností.
Z dochovaných zpráv tehdejší návštěvníci popisují pohled na ní z dálky jako nádherný a srovnávají ji často i s takovými městy jako Paříž nebo Řím. Obdivují čistou a neporušenou přírodu ve městě i mimo ně, ale i množství parků a zahrad pro oddech a zábavu, které zde od konce 18. století vznikají. Život v Praze byl tehdy mnohem klidnější, s dnešním ruchem, hlukem, smogem a hustotou obyvatel ho nelze samozřejmě vůbec srovnávat. Z dnešního pohledu byla Praha nádherným romantickým městem plným zeleně, památek, prašných cest a ulic a tříd po nichž jezdily jen koně, drožky a kočáry. Volná prostranství i množství malebných a romantických zákoutí bez návalu lidí a aut...
Jak bylo řečeno, přes všechnu tuto krásu byla Praha 18. století ve srovnání vyspělými západoevropskými velkoměsty té doby poměrně zanedbaným městem, což byla také největší vítka tehdejších turistů. Přes nádherné stavby byla infrastruktura, pořádek a čistota barokní Prahy na nízké úrovni. Jeden z jejích prvních turistů - významný angličan Charles Bruney v roce 1780 napsal - Praha je překrásné město, díváme-li se na něj z dálky - dokud nevkročíme dovnitř. A asi si to dovedeme představit i dnes - nádherné budovy, ale osvětlení žádné, kanalizace také, odpadky a splašky vylévané z oken na prašné cesty (za deště plné bláta), vozy s obilím, senou a slámou v centru města, hromady hnoje na náměstích, koně, krávy, husy, slepice volně pobíhající po ulicích.
V době, když jiná významná města té doby měla již vyspělou infrastrukturu, se cizinci cítili v Praze mnohdy jako na venkově. Velikost a půdorys Prahy té doby se od středověku až do roku 1860 prakticky nezměnil. Praha se dala obejít celá pěšky během 4-5 hodin a z jednoho konce na druhý za hodinku. Stále si uchovávala svůj středověký ráz svůj. Obklopená byla masivním barokním opevněním a příkopem z konce 30ti leté války, městské brány střežící vstup do města byly neustále střeženy a na noc se uzavíraly.
Navíc netvořila dosud ani jeden správní celek, ale tvořily ji samostatná města (Staré a Nové město, Malá Strana a Hradčany). Změna přišla až v roce 1784, kdy byly zahájeny Josefínské reformy. Pražská města byla sloučena do jednoho administrativního celku a Praha se tak stala se 76 tisíci obyvateli, stává se Královským městem a po Vídni druhým největším městem.
Jaké byly úplně ty první změny první změny, které vedly k tomu, že se ze středověkého města stalo město novověku? Ještě v době rokoka v roce 1760 došlo k zasypání příkopu od Prašné brány k Můstku, k vysazení stromořadí na zasypaném příkopě a vznik promenády V Alejích (dnešní ulice Na příkopě). Za 21 let byl zasypán i příkop vedoucí od Můstku k Vltavě a zde byla založana navazující promenáda Nové aleje (dnešní Nárdní třída). Tak došlo k velmi důležitému spojení Starého a Nového města. Ve stejné době vznikla i zvláštní komise na zkrášlování města, neboť situace v Praze byla již opravdu neúnosná. Naneštěstí tři roky potom postihly město katastrofální povodně a vážně poškodily i Karlův most.
Byl vydán zákaz pohřbívání mrtvých ve městě a neboštíci se vyváželi do nově zřízených centrálních hřbitovů za městem (Košíře pro západní Prahu a Olšany pro výhodní). Všechny hřbitovy ve městě byly zrušeny a ani na židovském se nesmělo dále pohřbívat. Život se tedy postupně začal přenášet i za městské hradby, kde vznikali první šlechtické, panské a měšťanské usedlosti, osady a později obce (Trója, Letná, Smíchov, Košíře, Vinohrady).
V letech 1770-71 bylo v Praze zavedeno první číslování domů podle data jejich výstavby (červená popisná čísla) a čísla malovaná na omítku nahradila domovní znamení. (Modrá orientační čísla podle zeměpisného pořadí byla v důsledku stále hustější zástavby zavedena až v roce 1868). Od roku 1782 se pak začalo s pojmenováváním ulic. Nejdříve podle nejbližších kostelů a důležitých sídel, poté také podle řemeslníků - jejích obyvatel, charakteru nebo určení ulice či náměstí. Teprve až v pozdější době také podle významných osobností.
Koncem století se začíná rozvíjet také městská doprava (nikoli ovšem hromadná) - malé drožky i honosnější fiakry, kočáry či při cestách za město - dostavníky. Přesto většina Pražanů stále chodí pěšky. První prostředky MHD se objevily až v roce 1829 - omnibusy.
Pokračovat