Praha

Porevoluční výstavba 1990-2014

Začátek 90. let a nový režim přinesl nové změny také v budování města. Došlo ke zrušení velkolepých plánů přestaveb starších čtvrtí na nové sídlištní panelové komplexy. Starší prvorepubliková zástavba měla být začátkem 21. století zbourána a vzniknout nová panelová sídliště. Nejenže ale změna režimu tyto plány zhatila, ale panelové domy se postupně a od poloviny 90. let přestaly stavět úplně (dostavěly se je ty rozestavěné). Některé jiné stavby (například rozvoj rychlostních silnic a městské okruhy) byly přepracovány v souladu s novými nároky a požadavky. V roce 1991 bylo v rámci III. Všeobecné zemské výstavy zrekonstruováno pražské Výstaviště. Přibyly nové pavilony, včetně Křižíkovy fontány. Roku 1992 bylo historické centrum Prahy zapsáno do seznamu Fondu světového dědictví UNESCO; jedná se o jednu z mála městských památkových rezervací na světě s takovou rozlohou.

V roce 1995 bylo zavedeno nové územněsprávní členění města, ve které získaly městské části jisté pravomoci a vznikla tak místní samospráva. Tím byl do jisté míry omezen model z roku 1960; hlavní městské obvody Praha 1-10 ale zůstaly a nechaly si stále mnoho pravomocí.

Výstavba nové Prahy

Bytová výstavba - rekonstrukce a viladomy

Od konce 90. let se rozbíhá nový výstavba města. V bytové po dokončení rozestavěných paneláků se staví už jen málo, navíc nedostatek bytů už není tak dramatický, protože počet obyvatel Prahy se už velmi dlouho stagnuje a město dosáhlo svého vrcholu jak co do rozlohy, tak počtu obyvatel už v 70. letech. Navíc byty už nejsou na příděl zdarma jako za socialismu a nejsou nijak levnou záležitostí. Staví se jen menší sídliště na dosud volných nebo uvolněných parcelách spíše z menších domů, kolonie rodinných domků na klíč a soustavy řadových domů. Jejich výstavba se pak soustředí spíše do okolních obcí za městem, ze kterých se stávají tzv. satelitní městečka. V poslední době se však domy v těchto oblastech těžko prodávají a lidé se znovu stěhují raději do centra. Naproti tomu panelová sídliště z dob socialismu chátrají a je otázka, co s nimi. Jejich demolice je tak nákladná, jako oprava, takže výhodnější ze zdá provádět jejich rekonstrukci, která se naplno rozběhla po roce 2006.

Developerské projekty nových sídlišť ("vilaparků") se dnes nazývají často "viladomy". Tento nově vymyšlený název má evokovat představu luxusnějších rodinných domů a vil v přírodě, ve skutečnosti jde ale o úplně obyčejná sídliště a často i v husté městské zástavbě. Luxusní je většinou jen cena bytů v novostavbách těchto bytovek a pak mnoho lidí - ktěří si mohou vybírat -, stojí před rozhodnutím, zda je lepší takový byt nebo raději rovnou pěkný rodinný dům kousek za městem. Nezřídka se stává, že tyto komplexy novostaveb "viladomy" zůstávají dlouho poloprázdné a neobydlené. Variantou zůstají i byty v činžovních a starších domech, ovšem jsou-li po rekonstrukci, jejich cena se blíží bytech ve viladomech. Bydlení v Praze se tak stává stále více doménou těch nejbohatších a jestliže se dříve mnoho lidí stěhovalo do Prahy za prací, dnes se stále více i mladých lidí z Prahy stěhuje ven na venkov do pohodlnějšího a levnějšího bydlení, i za cenu dojíždějí do zaměstnání. Důležitým faktorem je ale i to, že v době nástupu internetu mnoho lidí podniká přímo z domova, aniž by někam dojížděli (Česká republika má v celé unii největší počet podnikatelů a osob samostatně výdělečně činných a počet zaměstnanců nadále klesá).

Dnes ale narozdíl do socialismu prakticky neexistuje žádná koncepce bydlení a občanské vybavenosti. Staví se nahodile, kde develoři najdou volné místo a kde mohou mít největší zisk. Jak říká Antonín Pelíšek, bývalý projektant velkých sídlišť:

"Panelová sídliště počítala dopředu s občanskou vybaveností. V návaznosti na domy vznikaly školy, obchody. Služby se plánovaly podle počtu obyvatel. Dnešní sídliště takovou koncepci nemají. Staví se chaoticky. Bungalovy s třímetrovými ploty, na veřejný prostor se nekouká, nebo se vymýšlí až nakonec. Veškerý zájem politiků se vrhnul na silniční logistiku. Prostor pro výstavbu bydlení je absolutně zkomercionalizovaný. Zájem je jediný. Vytřískat peníze a jít pryč. Třeba na Havaj. Nemít žádnou zodpovědnost. Lidé, kteří si nechají postavit dům, někdy ani nevědí, že stavební firma jim musí dát garanci za odvedenou práci i za materiál. Minimálně na patnáct, dvacet let. Žije se rychle, bez plánování. To je ten nejprimitivnější způsob a pohled, který dnešnímu urbanismu chybí." Více na: iDnes.

Komerční centra a jiné objekty

Od konce 90. let vyrůstají v Praze nová obchodní centra, zvl. tzv. Hypermarkety (1997), komerční centra (Myslbek na Příkopech - 1996, Palladium na nám. Republiky - 2009), ale i kancelářské zóny - Svobodná Evropa (2009), Tančící dům (1996). Vzniká nová výstavba Prahy 21. století. Roku 2000 byla také dokončena přestavba Smíchova, tedy převážně oblasti Anděla. Kromě toho proměnami prošly některé jiné části metropole, například Těšnov, Holešovice, Vysočany, či Pankrác. Renovace opuštěných míst byla většinou provázena výstavbou multifunkčních objektů, tedy kancelářskými budovami, nákupními centry a luxusními byty v atraktivních lokalitách. Výsledkem tak bylo, že během první dekády 21. století se Pražané naučili nakupovat v zcela nových místech - v rozsáhlých hypermarketech, umístěných na periferii města, kdežto centrum města vyplnily obchody spíše s luxusním zbožím.

Kromě toho se začíná konečně pracovat i na obnově památek po létech komunismu zchátralé Prahy. Nejen Praha, ale i další města a městečka získávají postupně novou tvář s barevnými fasádami zrekonstruovaných domů. Pro rok 2000 byla Praha zvolena spolu s dalšími několika městy Evropským městem kultury. Prudce roste bohužel i automobilová doprava, kterou je město doslova ucpané. V srpnu 2002 zasáhla Prahu pětisetletá povodeň, během které byly postiženy pobřežní čtvrti Zbraslav, Smíchov, Malá Strana, severní část Starého Města, Karlín, Holešovice, Bubeneč, Libeň a Troja. Nejvíce byl postižen Karlín (opravy probíhaly dlouhé měsíce), následovaly Holešovice. Opravy trvaly celý další roky, čtvrtě však získaly nový, moderní vzhled.

V letech 2003 a i 2004 pokračovaly v Praze opravy povodňových škod a zlepšování obrany proti velké vodě. Vznikají nové stavby jako Sazka Aréna (2004), provádí se postupná rekonstrukce ulic, výstavba nových dopravních komunikací, nádraží a od roku 2009 také Karlova mostu. Přes rozsáhlé stavební rekonstrukce však stále zaostává a mnoho domů a ulic ještě zbývá opravit - jak starší zástavby, tak panelových domů, s jejichž rekonstrukcemi se začalo v letech 2006-08. Přes mnoho zbývajících rekonstrukčních prací se Praha již stačila stát jednou z významnějších evropských metropolí - roku 2006 se stala 12. nejbohatším regionem Evropské unie.

Nová sídliště a revitalizace 2005-15

V této době začíná výstavba nových sídlišť v Praze 9 (Zelené město, Kyje, Hloubětín, Hrdlořezy) a spolu s ní i revitalizace těchto území. Budu se nové parky, hráze, koryta řek, obnovují se původní meandry. Někdy však končí s tím, jak se byty na sídlištích rozprodají a tak se noví majitelé dokončení revitalizace nedočkají a z původních plánů zůstanou jen sliby. Zkrátka krásné katalogy developerů o tom, jak budou tato území vypadat, pokud si v nich koupíte byt jsou jedna věc. Přece jen kupujete byt, který se někdy ještě ani nezačal stavět. Nebo se už staví, ovšem výsledek může být jiný, než ukazovala virtuální simulace.

Praha a Brno jsou v roce 2014 jedinými místy v celé ČR kde poptávka po nově postavených bytech roste. Protože volných ploch k zástavbě je málo, probíhá korupční a lobbistický boj o to, které plochy budou zastavěny. To určí i to, jak bude v budoucnu Praha vypadat. Zda jako město s parky nebo hustě zastavěná oblast, přeplněná lidmi a auty, kde není hnutí. Cílem developerů a lobbistů je údajně postavit v Praze ještě tolik bytů, aby zde mohlo bydlet ještě dalších téměř půl milionu obyvatel. Protože pozemků je málo, je jasné, že se bude muset stavět i vysoko do výšky.