Praha

Praha velkoměstem

Připojování nových obcí a nové členění města (60. - 70. léta)

Od roku 1960 počet obvodů zredukován na deset. Zákon stanovil nové členění státu na kraje a okresy. Hlavní město Praha dostalo status rovnocenný krajům, obvody status obdobný okresům. Současně byly k Praze připojeny Ruzyně, osada Čimice a malé části deseti dalších mimopražských katastrálních území (Dolní Chabry, Ďáblice, Háje, Petrovice, Kunratice, Řeporyje, Přední Kopanina, Nebušice, Lysolaje, Holyně).

V roce 1968 byly připojeny městečko Čakovice, Ďáblice, Háje, Dolní Chabry, Chodov, Velká Chuchle, Kbely, Kunratice, Kyje včetně k. ú. Hostavice, Lahovice (část), Letňany, Libuš, Lysolaje, Dolní Měcholupy, Horní Měcholupy, Miškovice, město Modřany, Nebušice, Petrovice, Řepy, Suchdol, Štěrboholy, Třeboradice, část Holyně, Hostavice. V roce 1970 byly připojeny části katastrálních území Přední Kopanina, Kněžívka, Kněževes, Dobrovíz, Hostivice pro letiště Ruzyně.

V roce 1974 bylo připojeno 30 obcí zahrnujících 37 katastrálních území Běchovice, Benice, Březiněves, Dolní Počernice, Dubeč, Dubeček, město Horní Počernice, obec Cholupice včetně k. ú. Točná, Klánovice, Koloděje, obec Kolovraty včetně k. ú. Lipany, Královice, Křeslice, Lipence, Lochkov, Nedvězí, Písnice, Přední Kopanina, město Radotín, městys Řeporyje včetně k. ú. Zadní Kopanina, Satalice, obec Slivenec včetně k. ú. Holyně, Stodůlky, Šeberov, Třebonice, město Uhříněves včetně k. ú. Hájek a Pitkovice, Újezd nad Lesy, Újezd u Průhonic, Vinoř, město Zbraslav, obec Zličín včetně k. ú. Sobín.

První panelová sídliště (60. léta)

Ve velkém se panelové domy začaly budovat podle nového projektu ale až od roku 1958. Nahradily tak do té doby budované cihlové domy; následně bylo možné výstavbu urychlit zcela revolučním tempem. Vzhledem k růstu měst ve všech zemích bloku a odlivu lidí z venkova byla poptávka po bydlení vysoká. Nová sídliště, která vznikala na zelených loukách, byla vyobrazována jako nové, idylické, socialistické bydlení, bez třídních rozdílů mezi chudými a bohatými. Koncem 60. let se pak začala stavět také první skutečně velká panelová sídliště - šedivé, depresivní betonové džungle. Docházelo také k radikálním změnám celých měst.

Původní různorodou zástavbu nyní nahradila uniformní, standardizovaná a šablonizovaná panelová sídliště. Docházelo k rychlému vytváření velkých celků obyvatelstva velmi rychle, jednak technické. Nedostatečná tepelná izolace, nekvalitní provedení mnohých součástí panelových domů byly jen jedněmi z mála důvodů, které brzy stvořily z domů tohoto typu jednu z ikon komunistického režimu. Na konci 60. let, kdy se od jejich výstavby v západní Evropě již upouštělo (a navíc zde byly stavěny jen na předměstích, pouze jednotlivě a pro chudší vrstvy), ve východní Evropě se naopak masově rozšířila a trvala až do pádu režimu. Pětiletky bylo třeba plnit a tak se tzv. králikárny stavěly jako na páse (Pankrác, Malešice, Žižkov, Červený vrch, Hloubětín, Krč, Spořilov, Petřiny, Zahradní Město a Severní Město). (Vysvobozením z jejich zajetí se stal jen hromadný pravidelný útěk na chatu o víkendu, díky nově zavedeným volným sobotám). Započato bylo s výstavbou metra.

Normalizační výstavba (70. - 80. léta)

V rámci výstavby Severojižní magistrály byl také vybudován Nuselský most, v jehož tubusu vede podzemní dráha. První část trasy byla dána do provozu v roce 1974. Tehdejší režim chtěl ukázat hospodářský rozvoj země a zároveň do jisté míry potlačit nespokojenost s nedostatkem spotřebního zboží. Po vzoru západoevropských zemí se tedy začaly v metropoli budovat velké obchodní domy; a to převážně u stanic metra (Kotva, Máj). Měly být ukázkou tehdy nejmodernější československé architektury. Modernizovaly se také některé výpadovky, dříve úzké silnice (např. Českobrodská - 1975). V silniční dopravě také docházelo k jistým změnám. Zrušeny byly zcela trolejbusové linky a omezeny mnohé tramvajové tratě. Začala se postupně budovat Severojižní magistrála a objevily se první plány městského a dalších okruhů. Tam, kde okolí nezměnilo metro, byly zavedeny alespoň autobusové linky. Od roku 1979 začala fungovat nová odbavovací hala pražského Hlavního nádraží.

V 80. letech docházelo opět k mnohým přestavbám a změnám, hlavně v centru města. Na počátku 80. let bylo rekonstruováno Národní divadlo (znovuotevřeno roku 1983). Mezi další budovy z 80. let, jejichž význam v metropoli není zanedbatelný, patří například i Kongresové centrum Praha a další výškové objekty na pankrácké pláni. V roce 1986 se začalo také s výstavbou Žižkovského vysílače. Další rozsáhlou změnou byla rekonstrukce Václavského náměstí, při které byl vybudován středový pás zeleně a zrušení tramvajového provozu. O další tři roky později následovala pěší zóna na Můstku a Na Příkopě.

Jinak k rekonstrukci zchátralých památek docházelo během socialismu jen zřídka (výjimkou byla např. rozsáhlá rekonstrukce Národního divadla v 70. letech, obnova historického centra v pol. 80. let), většinou naopak chátraly dále, byly demolovány a zavírány, případně využívány k jiným účelům (např. vojenským, jako zemědělské objekty apod.) - především církevní a bývalé šlechtické objekty, které byly v majetku státu, kterého však nebyly prioritou. Tou byla levná výstavba a především reprezentace vlastní moci. Na další nebyly finance, takže se opravilo a zrekonstruovalo jen to nejnutnější a nejvíce na očích, aby nebylo ostudou režimu. Zatímco tedy města v západní Evropě dávno svítila novými čistými a zářivými fasádami budov, starší zástavba Prahy a dalších českých měst chátrala v oprýskaných omítkách a někdy i dezolátním stavu. A i když se dvacet let pro revoluci opravilo hodně, dodnes Praha nese výrazné stopy socialistické výstavby a "péče" a potrvá nejméně dalších dvacet let, než zmizí.