Praha

Vrcholná éra středověku

V této době došlo k dalšímu zásadnímu pokroku ve vývoji města. V roce 1320 byly založeny Hradčany. Roku 1337 král Jan Lucemburský vyňal Staré Město ze správy královského podkomořího a povolil patricijům zřídit si na Staroměstském náměstí radní dům (Staroměstskou radnici). To znamenalo konec první etapy zápasu města s Hradem, významný pokrok vedoucí k úplné nezávislosti města a k jeho samosprávě.

Obyvatelstvo bylo pravděpodobně převážně německého charakteru, moc měl v rukou starý patriciát. Někdy v 1. polovině 14. století se začali řemeslníci sdružovat do cechů a v 2. polovině 14. století získali i výraznější podíl na městské správě. Právě v tomto období se také město výrazným způsobem počeštilo. O vzestupu moci a sebevědomí pražského měšťanstva svědčí i zřízení radnice, kterou jim teprve v roce 1338 povolil postavit český král Jan Lucemburský. Prvním radničním domem Staroměstské radnice se stal dům kupce Wolflina z Kamene na rohu Staroměstského náměstí. K domu byla vybudována radniční věž, kaple a Staroměstský orloj. V pozdějších letech se radnice rozrostla do komplexu budov.

Nové Město

Založením Nového Města pražského Karlem IV. v roce 1348 se situace Starého Města změnila. Z města odešli především měšťané méně movití a českého původu. Také bezprostřední blízkost a poloha nového založení byla důvodem častých třenic. V letech 1367–1475 stála v čele obou měst společná městská rada, ovšem převahu v ní měli staroměstští. Po dostavbě hradeb Nového Města bylo opevnění Starého Města zrušeno a staroměstští měšťané získali kontrolu nad některými společnými branami nového souměstí, aby měli kontrolu nad volným průchodem ke Starému Městu.

Díky Novému Městu se Praha rozšířila o velký pruh území vedoucí od dnešního Florence až téměř k Vyšehradu a stala se jedním z největších měst Starého kontinentu... Nové Město spojilo všechny staré osady na pravém břehu, jejichž existenci i polohu nám dodnes připomínají názvy některých ulic. Nové Město bylo vybudováno velice rychle a obytné domy byly postaveny během roku a půl. Vybudována zde byla i řada monumentálních gotických staveb (radnice, Emauzy, Karlov, Betlémská kaple, kostel sv. Apolináře, Ambrože, P. Marie Sněžné, sv. Štěpána a Jindřicha).

K dalším stavbám vrcholné gotiky patří např. katedrála sv. Víta, přestavba Vyšehradu, Hradu, výstavba chrámů zvl. sv. Mikuláše a Tomáše na Hradčanech. Největšího rozkvětu dosáhla Praha v době vrcholného feudalismu za vlády Karla IV. Politická moc krále povznesla Prahu na hlavní město unie Římské říše (podobně jako dnes Brusel) a také biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství. Praha se stala centrem mezinárodního politického života i centrem církevní politiky. K rozšíření plochy města došlo později také na Malé Straně a to o část Újezda k bráně a Hradčanech (založených roku 1321) o předměstí Pohořelec.

Středověká Praha

Praha byla uzavřena společnými městskými hradbami od Vyšehradu, přes Karlov, Poříčí a na levém břehu od Hradu, přes Pohořelec, Strahov k Újezdu. Přemostění Vltavy, to byl další významný úkol pražských stavitelů. Starý Juditin most v polovině 14. století velká voda zničila. Od roku 1357 začal tedy Petr Parléř se stavbou současného Karlova mostu.

Městské hradby chránily a sevřely Prahu na celých 500 let až do roku 1870, když se začalo s jejich demolicí a dalším růstem plochy města - do té doby mělo stále stejnou rozlohu. Koncem 14. století již byly všechny tyto oblasti prakticky zcela zastaveny domy, církevními i světskými stavbami, obytnými a užitkovými budovami. Pouze okrajové části Nového Města zůstávaly i nadále nezastavěné, byly tu zahrady a vinice. Ty ostatně lemovaly celé okolí Prahy kolem dokola. Praha se měnila jen stavebně, neboť tato rozloha plně dostačovala po celá staletí.

Dominantou města se stal Hrad a nádherná katedrála tyčící nad desítkami věžemi stovek paláců, kostelů a klášterů. To vše spolu se širokým tokem Vltavy, přírodními břehy a zelenými stráněmi, lesy a vinohrady okolní krajiny vytvořilo půvabný obraz středověké Prahy - největšího a nejvýznamnějšího města v srdci tehdejší Evropy. (A i když v době baroka pak ztrácela na významu a chátrala, její krása a tento středověký půdorys ji zůstal až do nástupu kapitalismu...).